Touvron si vysloužil aplaus i mezi větami
Z důvodu vyšší moci (doprava na Smetanovově nábřeží omezena) jsem dorazil na koncert po přestávce a dokonce až při potlesku, který si vysloužil sólista, trumpetista Guy Touvron. Nemohu tedy posoudit jeho výkon, potlesk byl ale dlouhotrvající a vynutil si přídavek - variace z opery La Traviata. Francouz Touvron ovšem vtipně německy předeslal, že celou operu si zahrát netroufne a česky přečetl z taháku, že je v Praze šťastný. Následovala Suita ve starém stylu pro smyčce, slavné to dílo Edvarda Griega, věnované norskému dramatikovi Holbergovi. Překrásná záležitost. Při volné větě jsem si vzpomněl na nedávno zesnulého Josefa Suka a měl jsem dojem, jako bych nebyl sám. Rychlou větu proměnil první violista ve virtuózní "majstrštyk". Však mu také leader Golias Orchestra, Antonín Hradil, při děkování podal ruku jako prvnímu. Už jste někdy viděli děkovat se violistu? Je to velmi vzácná věc, o to větší uznání mu patří. A jak skladba plynula, dokonale v souhře ansámblu, nešlo si nepovšimnout zaujetí hudebníků, symetrie a synergie. Chcete-li po česku, pak tedy souměrnosti souhry a společného vnímání skladby, které dal jeden každý to nejlepší ze sebe, čímž znásobili konečný výsledek.
"První gotická" (stavba v Čechách) byla z velké části (jak jinak) zaplněna nadšeně aplaudujícími posluchači.
MS