Teď už to můžeme říct, byla to Ruská noc a byla výborná

Ignat Solženicyn podle předpokladů přitáhl novináře, a tím české publikum. A jeho jméno působilo spolu s pojmem Proms i na turisty. A tak Smetanova síň byla pěkně zaplněná na letní sobotu - tak 3/4 až 4/5 sálu bylo plných.

A byli nadšeni. V první půlce po lehkém rozjezdu nastoupila houslistka Alena Baeva, aby strhla sólovým partem vynikajícího koncertu P. I. Čajkovského. Už ze zkoušek šel od muzikantů jeden hlas - ta to zvládá neskutečně!

A skutečně! Turisté radostně tleskali už po první větě a ono se zas až tak nebylo čemu divit. Třeba je na čase tenhle uzanční zvyk změnit. Když hraje někdo tak skvěle a orchestr citlivě doprovází, proč ne, máme přece léto a máme přece Proms?!

V druhé půlce přišla 6. symfonie, Patetická, stejného autora. Dopsal ji a za tři dny nato zemřel. Nikdy se nedočkal pódiového provedení, nikdy nezažil její nesporný úspěch. Jestli mají Američané někoho z klasických skladatelů nejradši, tak je to nesporně Čajkovský, řekl nám Solženicyn. Nevíme, reprezentativní průzkum nebyl podle dostupných údajů učiněn.

Ale proč Ignatu Solženicynovi nevěřit? V jeho rodině se přece zásadně stojí za pravdou.